top of page

Pachtýř vinic, o kterých nikdo nic neví

6. 11.
Minut čtení: 3

Aktualizováno: 8. 11.


Častokrát vyprávím na svých degustacích, jak jsem si začala ohmatávat první tvorbu vína – jak jsem prvně řešila, co za odrůdu sesbírat, další rok co do blendu, než jsem si řekla, že chci vlastně sesbírat celý kopec napříč všemi odrůdami, abych si mohla říct, že takhle chutná daná viniční trať. Nedávno jsem si to víno otevřela a musím říct, že patří mezi ta nejlepší, která jsem za tu hrstku let vytvořila, i když značnou část pochvaly přisuzuji právě ležení na lahvi – ročník 2018. A zároveň jsem si uvědomila, že z vína/tratě nedostanu víc, pokud o vinice nebudu pečovat já sama.


Na koupi vinice jsem neměla peníze, a tak jsem rozhazovala sítě po známých a hledala konkrétně na trati Veselý, s chutí začít aplikovat všechny ty postupy, které jsem měla v hlavě, ale nemohla je realizovat v předchozích zaměstnáních. Vystoupila jsem z komfortní zóny introverta, zazvonila cizím lidem na dům a seznámila se se slovem pachtýř. Vyprávěla jsem jim o tom, jakým způsobem chci hospodařit, ale bylo jim to úplně jedno. Někteří ani nevěděli, kde pozemky mají. Začala jsem si říkat pachtýř vinic, o kterých nikdo nic neví – kdo na pozemcích hospodařil předtím, kdy byla vinice vysazena, jaké odrůdy tam jsou. Jiní zase vraceli pachtovné a byli vděční za to, že se někdo o to stará.

Pamatuji si, a mám to tak dodnes, jak bylo pro mě důležité, aby o pozemky bylo dobře postaráno. Nikdy jsem se nechovala macešsky – beru všechny vinice, o které se starám, za svoje. A pokud tam nebyla dobrá afinita - necítila jsem se na tom místě dobře a snažila se přesvědčit sama sebe, že se to změní a neměnilo, tak jsem jí našla jiného vinohradníka, který má podobné uvažování o péči jako já. Myslím si, že pokud není chuť si v tom místě lehnout a jen tak být, nikdy to nebude ono.

Jako pachtýř musím počítat s tím, že jednou nastane den, kdy smlouva skončí bez opětovného prodloužení. Měla bych s tím počítat, a zároveň je to pro mě jedna z těch těžších myšlenek, zejména proto, že jsem některé vinice obnovovala a spoustu keřů vyhrabávala z trávy. Jak ráda říkám: dnes byste nepoznali, že ta vinice byla zarostlá náletovými dřevinami a s neprůchozími řádky. Za poslední dobu jsem dostala nějaké nabídky, kde se realizovat, ale moje odpověď vždy zněla: „Já svoje vinice neopustím.“ Ze všeho nejvíc mě ale sužovalo, že jsem pořád pouze pachtýřem a nic nevlastním. Být pouze pachtýřem má svoje limity a dávku nejistoty. Mám chuť tvořit zákoutí.


Taky vzpomínám, jak jsem na Veselý tahala různé osoby a ukazovala jim, jakým způsobem hospodařím. V určitém momentu jsem roztáhla ruce a pobaveně řekla: „Jednou to tady bude celé moje!“ – i ve spánku by se tohle mohlo zdát jako jistá noční můra.

Když jsem svůj životní projekt nazvala Monology, myslela jsem pouze na sebe a nepočítala s tím, že bych tvořila něco pro další generaci – budou mít svoje vlastní sny. Dnes bych si troufla tvrdit, že to bylo právě proto, že jsem nic nevlastnila.


Pokládám si však už týden jednu otázku – je vhodná doba kupovat vinice při aktuální situaci s vínem? Neměla bych raději šetřit na ten sklep? Pokud neproinvestuju peníze, stát mi je stejně vezme ve formě daně z příjmu. Tu parcelu ve Veselých jsem si prošla několikrát a poprvé jsem necítila nadšení, ale obavy z finanční nejistoty – není přece jenom lepší být pachtýřem?


Vybrala jsem z banky většinu vydělaných peněz a nechala si rezervu na dodělání Skalice. Peníze schovala pod kalhotky, kdyby mě chtěli přepadnout po cestě k autu. V autě je schovala pod gumovou rohož, kdybych se vybourala, než přijedu na místo. Pustila si song od Načevy – Udržuj svou ledničku plnou, začala brečet, pak se uklidnila a koupila první pozemky ve Veselých. Uběhlo pár hodin a já mám chuť říct: „Běda, jak to prodáš!” – škoda, že mě tuhle větu rodiče nikdy neřekli.


 
 
 

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
Bylo nebio

Dlouho jsem zvažovala, že si založím blog na svém webu. Blog, kde nebudu propašovávat tlačítka „koupíš tady“, vytahovat vaše e-mailové adresy a následně je plnit pozvánkami na web, abych vás nutila k

 
 
 

Komentáře


bottom of page