Veselý - S 24´

Mé kořeny sestupují do hlubin světa.

Jestli jsem někdy něco myslela vážně,
někdy byla sama za sebe,
jestli se někde rodily mé sny
a vědomí, že život, který teď žiju, bych neměnila – je to tohle.
Tahle trať. Tenhle malej kus půdy.

Když jsem stála mezi starými keři,
zpustlými řádky,
s rukama dobitýma a očima upřenýma do krajiny,
věděla jsem, že tu zůstanu.
Že to má smysl. Že tady jsem konečně svobodná.

Nic jsem si nevymyslela.
Šla jsem naproti tomu, co mě tvoří.
Tohle nejsou jen hrozny. Je to ztvárnění vztahu.
K půdě, která si pamatuje víc,
než kolik toho my kdy zapomeneme.
K vinici, která má svůj rytmus,
každej rok znovu a znovu.
K tradici, která mě nenutí opakovat, ale chápat.
A hlavně – k sobě samé.

Nesnažím se napodobovat. Nemám v hlavě žádnou ikonu, ke které bych se chtěla přiblížit.
Nesnažím se zavděčit. Chci naslouchat krajině. Pracovat s tím, co mám.
Tohle jsem já.

Label:

Ráda se procházím Veselýma – a nejraději sama.
Protože zatím nikdo nezpomalil natolik, aby to místo mohl doopravdy pochopit.

Rokliny a zpustlé vinice jsou poseté starými vinohradnickými boudami.
Ne ke všem se dá dnes dojít, ale někdy mám pocit, jako bych se vrátila v čase.
Jako bych byla neviditelným hostem minulých koloběhů života.

Tyto chvíle v krajině mě uzemňují.
Vrací mě k podstatě. Formují mě.

Fotografie na etiketě vznikla v zimě přelom 22/23, kdy jsem prořezávala svou první vinici ve Veselých.
Fotil ji Ondřej. Byl to začátek.

Sylván, Neuburger, Vlašák, Tramín, Müller, Veltlín a mnoho neurčitých. Macerace 10 dní celých pošlapaných hroznů.