Veselý
Neuburger, Silvaner grün, Müller Thurgau, Welschriesling, Blaufränkisch, Blauer Portugieser, André, Zweigeltrebe, Saint Laurent, Pinot noir / 70 - 80 let stáří / Němčičky
Počátky
Jestli jsem někdy něco myslela vážně, jestli se někde rodily mé sny a vědomí, že život, který teď žiju, bych neměnila – je to tahle trať. Tenhle malej kus půdy.
Když jsem poprvé stála mezi starými keři a zpustlými řádky, s rukama dobitýma a očima upřenýma do krajiny, věděla jsem, že tu zůstanu. Že to má smysl. Nic jsem si nevymyslela. Šla jsem naproti tomu, co mě utvářelo.
Vinice ve Veselých jsem převzala ve zpustlém stavu. Keře byly roky bez řezu a řádky zarostlé. Přesto jsem věřila, že je mohu obnovit, vyhrabávala jsem je z trávy nebo tahala z větví stromů. Postupně se nabalovaly další - lepší. Staří viděli, že jsem pracovitá.
Půda
Půda ve Veselých je lehká a hladová, mnoho práce s minimálními výnosy - jak se tu říkávalo. Flyšové pásmo - písky a slepence, suchomilné rostliny jako dobromysl a mateřídoušky, výhřevná trať na jiho-západ.
Možná jsem si první rok myslela, že postupná seč porostu, jak na jiných tratí, bude stačit, ale viděla jsem jak jsou keře v neustálém stresu, jak nemají žádné dřevo, jak se krčí pod mýma rukama. Sehnala jsem koně a začala otevírat příkmenný pás ve všech vinicích. Každé jaro zapracovávám část biouhlu z réví a začala jsem v řádcích pást svá zvířata.
Půda není jen podkladem pro vinici. Je to živý prostor, ve kterém se odehrává velká část toho, co nakonec může také rozhodnout o víně.
Odrůdy
Ve starých výsadbách se tu potkává mnoho odrůd. Frankovka, Pinot noir, André, Zweigelt, Modrý portugal, Neuburger, Sylvánské červené i zelené, Ryzlink vlašský, Müller Thurgau, Muškát Ottonel a mnoho dalších. Jsou to odrůdy, které se na Moravě pěstovaly po dlouhou dobu a které tvořily běžnou skladbu místních vinic.
Mnohé keře mají 70 - 80 let, některé byly roubované přímo na místě (k tomu sloužila také podnož pěstovaná pro výrobu sazenic) a také vedené u kolku, z kterého se posléze vytahovaly nahoru na drátěnku. Za minulého režimu často nešlo o pečlivý výběr odrůdy, ale spíš o to, co bylo zrovna k dispozici. Vinice se dosazovaly tím, co bylo na družstvech nebo co bylo možné sehnat. Nebo prostě chtěli od každýho trochu?
Tato pestrá směs odrůd a starých keřů, tahle různorodost, je součástí charakteru kopce.
Péče
„Tak se rolníkům v stálém kruhu navrací práce,
jak rok ve vlastních stopách běží a k sobě se vrací.
Ale již tehdy, když z révy pozdní opadne listí,
když lesům setřese krásu mrazivý severní vítr,
úrodě příštího roku se bystrý věnuje vinař.“
Zpěvy rolnické
Vergilius
Ve vinici se snažím pracovat tak, aby co nejvíce věcí vznikalo přímo tady. Připravuji si vlastní výluhy a čaje z bylin, především z kopřiv a přesličky, a hledám cesty, jak postupně nahrazovat běžně dostupné bio přípravky. I v ochraně révy bych chtěla mít co nejméně vstupů zvenčí. Je to ale běh na dlouhou trať – někdy také metoda pokus–omyl. Učím se každou sezónu a vinice si na tyto změny musí postupně zvyknout.
Řez révy se snažím přizpůsobovat konkrétnímu místu. Spodní Veselý je citlivý na jarní mrazy, a tak tu zkouším vedení na záclonu. První rok se osvědčil, uvidíme, co přinesou další. Horní vinice ve Veselých naopak postupně řezem stahuji dolů.
V období vegetace velmi opatrně seču porosty mezi řádky a snažím se udržet mezi keři prostředí, které nebude tolik kolísat. Baví mě to sledovat.
Na každém kopci je potřeba pracovat trochu jinak. Není žádný systém, který by se dal jednou nastavit a řídit se podle pravidel nebo nějakých tabulek. Je to dlouhodobý vztah, ve kterém se učím reagovat na místo, rok i samotné keře.
