Skalice
Silvaner grün, Pinot meunier, Furmint / 2024 / Němčičky /
Počátky
Skalice je stará viniční trať Němčiček, dnes už dlouho bez vinic. Flyšové pásmo.
Místo, na které mě vzal můj kamarád v roce 2023. Místo, které mě svým genius loci donutilo vytáhnout hlavu z písku a umanutosti po starých vinicích. Stála jsem tam, na zelené louce, dívala se do krajiny a dostala tu možnost se realizovat. Malý kousek půdy, který mám od prvního momentu a hrábnutí do země promyšlený – bez cizích vstupů, s vlastním roháčkem, hnojem a sazenicemi z genofondu dochovaných odrůd.
Myslela jsem si, že to bude možná moje první a zároveň poslední vysazená vinice a tolik jsem toužila mít keře vedené u kolku.
Jakobych se měla ráno probrat z nějakýho fakt dobrýho snu.
Půda
Když sem najel první traktor a rozbil travní porost, pořád jsem chodila po parcele a nemohla se nasytit pohledem na půdu. Vybírala jsem kousky pískovce, fotila si ho a plánovala co dál. Rigolace byla pro mě nepřípustná, pracovala jsem s prvními 10ti centimetry pod povrchem a na závěr nechala hluboce podrýt. Při zakládání vinice jsem chtěla, aby od začátku odrážela charakter místa a byla živým organismem v krajině. Meziřadí jsem proto nechala na přirozeném samovýsevu místní květeny. Vinice je obklopená loukami, které se staly přirozeným zdrojem semen. Vegetace se tak mohla vyvíjet podle vlastních pravidel a postupně vytvořit pestrý bylinný pokryv odpovídající podmínkám půdy a klimatu. Postupně vznikl stabilní porost, který zlepšuje mikroklima půdy, chrání ji před přehříváním a zpevňuje povrch proti erozi. Byliny zároveň podporují půdní mikrobiom i život hmyzu.
Odrůdy
Nechtěla jsem sázet ze sazenic z katalogu ani z dovozu. Jsem v tomhle směru staromilec – u révy, zvířat i stromů. Proto jsem šla ke zdroji, ke genovým zdrojům starých klonů révy. Ve Výzkumné stanici vinařské na Karlštejně jsme s paní Střálkovou odebíraly réví uchovávaných klonů Sylvánského – staromilsky Cinyfálu – i Pinotu noir a Mlynářky - jsem milovník pinotové rodiny, ale Sylván tu měl hrát nejvýznamější roli.
Z tohoto materiálu vznikly sazenice pro novou vinici u pana Plačka - náš moravský školkař. Na deseti arech je dnes vysazeno 1613 keřů, což odpovídá přibližně šestnácti tisícům keřů na hektar.
Je pro mě zároveň důležité, že touto výsadbou přispívám k zachování starých klonů Sylvánu - jednou z nejpěstovanějších odrůd na Moravě. Budoucí generace, rádo se stalo.
V dalším roce mě čeká výsadba na spodní části parcely, ale plány si nechám zatím pro sebe.
Péče
Při zakládání vinice jsem nechtěla jít obvyklou cestou výsevu univerzální travobylinné směsi ani ponechání černého úhoru.
Zpočátku jsem porost jednou posekala před květem, aby se omezilo vysemenění plevelů, které nastoupily jako první. Kolem jednotlivých keřů jsem pracovala ručně – okopávala motykou a udržovala půdu pomocí ruční plečky.
Bylo to trochu experimentální období. Obavy jsem měla hlavně z vodní eroze, která se po silnějších deštích na několika místech opravdu objevila. Jakmile se ale vegetace zapojila, problém postupně zmizel.
Tento přístup pro mě představuje víc než jen způsob ošetření meziřadí. Je to způsob, jak dát půdě prostor projevit se a jak propojit zemědělství s krajinou.
