Veselý - S 24´

Sylván, Neuburger, Vlašák, Tramín, Müller, Veltlín a mnoho neurčitých ze starých keřů. Macerace 10 dní celých pošlapaných hroznů a pak v sudu. Mé kořeny sestupují do hlubin světa.

Jestli jsem někdy něco myslela vážně, někdy byla sama za sebe, jestli se někde rodily mé sny a vědomí, že život, který teď žiju, bych neměnila – je to tohle. Tahle trať. Tenhle malej kus půdy.

Když jsem stála mezi starými keři, zpustlými řádky,

s rukama dobitýma a očima upřenýma do krajiny,

věděla jsem, že tu zůstanu. Že to má smysl. Že tady jsem konečně svobodná.

Nic jsem si nevymyslela. Šla jsem naproti tomu, co mě tvoří. Tohle nejsou jen hrozny. Je to ztvárnění vztahu. K půdě, která si pamatuje víc, než kolik toho my kdy zapomeneme. K vinici, která má svůj rytmus, každej rok znovu a znovu. K tradici, která mě nenutí opakovat, ale chápat. A k sobě samé.

Nesnažím se napodobovat. Nemám v hlavě žádnou ikonu, ke které bych se chtěla přiblížit. Nesnažím se zavděčit. Chci naslouchat krajině. Pracovat s tím, co mám. Tohle jsem já.